O jezerní ropuše.

31. března 2010 v 14:26 | Vojta z blogu uajiii |  drobnosti
Líbí se mi to slovíčko flashy, protože je víceúčelné a dá se přeložit stokrát jinak. blýskavý, okázalý, ale také prchlivý. Jako smrtelné tělo.
Dneska je zvláštní den, stejně jako ten včerejší. Měl jsem zvláštní sny, kdybych měl u sebe snář, možná bych věděl víc, co se děje. Zdálo se mi, že mi umřela žába Evika. Plavala bříškem nahoru, což je zvláštní, protože v reálu žije zahrabaná v hlíně. Když nad tím tak přemýšlím, v celém mém dnešním snovém světě se objevoval symbol vody: V mém snovém Brně pršelo, pak jsem čůral do nějakého kanálku (a když jsem se v noci napůl vzbudil, tak jsem si fakt myslel, že jsem se počůral) a v mé snové Důlině- která shodou okolností byla vedle snového Brna- mžilo. Ve snovém Brně jsem šel, už nevím s kým, na zříceninu. Jednalo se o nějaké velké stavení, ale ne zas tak staré- v mém snu jsem si říkal, že je to tak maximálně 19. století a přišlo mi zajímavé a uchvacující, že je to první zřícenina, která není středověká, ale moderní! Šli jsme s někým tedy ze středu města k zřícenině, která byla na kopci, když jsem zjistil, že kousek za snovým Brnem je Důlina! Nevěděl jsem, kam mám jít, zda domů, nebo na zříceninu, protože v mém snu už jsem doma dlouho nebyl a stýzkalo se mi. Nakonec jsem šel na zříceninu, ale nedošel jsem, protože jsem se vzbudil.
Ráno žába ještě žila, ale už ani neotvírá oči, tak jí ta nemoc skolí asi už brzo. Kupoval jsem si ji proto, že jsem si myslel, že to bude TA jezerní ropucha, z té staré a divné básně. Že se z ní stane legendární žába.I když možná lepší, že můj Evik není TOU ropuchou, protože kdyby TA jezerní ropucha umřela, jednalo by se o zvláštní úkaz v mysterii našeho vesmíru. Ta báseň zní:

Jezerní ropucha

Drž se cesty nech se vést
po té nejkřivější z cest.
Nedojdeš-li, pamatuj,
že jen ten osud je tvůj.
Než se tělo změní v prach
budeš ležet na marách.

Toto je ropucha,
vlož si ji do ucha.
Na čistý pergamen
napiš svých sedm jmen.
Vydej se k jezeru
tam potkáš příšeru.
Nemusíš z ní mít strach,
když vezmeš s sebou hrách.
Tím, když ji nakrmíš
snadno ji oslepíš
víš?

Zde tato ropucha v tvém uchu totiž zpívá
a žalmolisté stromy nesou ovoce
tak jako jestřáb utopený ve sklenici piva,
tak jako plejtvák ve své zátoce.

Tak jako stůl, jak podvedené hody.
Tak jako déšť v němž umírají růže.
Tak jako sudy, jako do hospody schody.
Tak jako kůže poctivého muže.

Ten náznak krajiny v tvém oku to je řeka.
Nad zaprodanou pouští krouží konipas
tak jako srnka vytažená ze sklenice mléka,
tak jako prošlý zahraniční pas.

Tak jako kůň, jak popletený kovář.
Tak jako vepř, jak žlutohnědé tele.
Tak jako zajíc. Jako dlouhosrstý ohař.
Tak jako zuby tvého nepřítele.

Tak jako tak
s ropuchou v uchu
šetři svůj zrak
a popřej sluchu
vlastnímu duchu.

Ber nebo nech.
Kde bereš přidej.
Bujarý mech
s plísněmi střídej
a odpovídej.

V lásce úskok, v bitvě lest
nohy polož na pelest.
Nemůžeš-li ženu svést
tratíš její, ne svou čest.
Zataj dech a zatni pěst,
drž se cest a velkoměst.

Zmužilého v duchu nepálí
na zásnuby pozvi šakaly.

Na zásnuby, nebo na oběd.
Nevím v čem ti mohou vyhovět.

Připomínej jejich dvojzpěvy
každému, kdo se zde objeví.

Znej, nebo věz.
Pozdravuj otce.
A potom sněz
statného skopce
v rodinné hrobce.

Jsou v řadách svědků skvostní ptáci.
Na skále klečí krevety.
Strom roste než jej někdo skácí.
Jak před branou a před léty
jsou hadí ženy zaklety
do těla savce bez ducha
a v noci zpívá kuplety
ta velkolepá ropucha.

Tak přijdeš snadno o svou práci
a už ti běží v ústrety
ti tvoji povedení žáci.
Jdou zamknout, stáhnout rolety
Tak jsi to vskutku ještě ty
kdo nyní býčka vykuchá?
Jak šašek dělá přemety
ta velkolepá ropucha.

Královští koně, černí raci
a pruhované barety.
Kde poctivost se v písku ztrácí
pravidelně jak nálety
tam buďte z lásky proklety
kost, žabí mor a záducha.
Podnikla mnohé výlety
ta velkolepá ropucha.

Operety i balety
jsou kapkou jedu do ucha.
Je nade všechny subrety
ta velkolepá ropucha.

Vznešená ropucha na prameni
jak moucha bzučí po setmění,
jak moucha bzučí žena divá
a na nebe se nepodívá.

Jediný, věčný, nezměněný
vesmír je kamenný a zděný.

Bohyně lásky z pěny piva
už nepřijde už nezazpívá.

Už nebude, už asi není
chléb vezdejší náš každodenní.

Věz, slovo milence v tvých ústech činí zadost
leč unavené larvy čeká orgie,
podivná žádost, marnost, a kostí most pak radost
uprostřed lekce zoologie.

Nepočítej neštěstí
to největší ještě spí
dříve než je probudíš
Na popel spal svoji skrýš.
Jestli se ji zamane
ropucha tě uhrane.
Šamane.


(ta báseň je původně z internetu, od neznámého autora. Pak jsem si ji poslal na mail. Ještě že jsem tak udělal, protože ta původní báseň už neexistuje. Pokud se to veme kolem a kolem, zdroj neznámý, autor neznámý.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 31. března 2010 v 14:34 | Reagovat

Jezerní ropucha je báseň vskutku zvláštní. Zpola působí jako dětská rýmovačka a zpola jsou tam surrealistické obrazy, které musel vymyslet snad jedině génius.
No ale skutečně ropuše držím palce, ať to překoná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama