Září 2011

Cestou do práce jsem si pobrukoval tu moji (ze série "Starý dobrý domove")

29. září 2011 v 14:58 | Vojta z blogu uajiii |  UaGa- uajiii galerie
Původní fotografie je až z daleké Matičky stověžaté. Tehdá pořádala nějakou zábavu a celé město (to mám naučené od nás- když se sejde na jednom místě tak deset lidí, už můžu pomalu říkat, že se sešla celá vesnice) přišlo na náměstí tančit a zpívat. Takhle upravená je ale lepší- vypadá nadčasově. Podobné měl děda v albu z dob, kdy jim podnik platil rekreace v lázních. Být ve společnosti lidí je fajn. Člověk se zasměje, vypije s nima láhev vychlazeného píva a nechá si nahřát záda sluncem. Nebo je fajn si s kamarády zahrát volejbal, i když já osobně bych se jenom díval, fandil a upíjel druhou vychlazenou láhev píva. Společnost přátel je prospěšná tělu i duchu.
Naposledy jsem hrál volejbal (a měl jsem z té hry radost) ještě za časů střední školy. S kamarády jsme šli kempovat k písáku, který byl docela pěkně vybavený- kiosek, volejbalové hřiště a toalety. To jsme museli vypadat- minimálně opojeně. Asi proto mě zrovna tahle jediná volejbalová hra bavila a rád na ni vzpomínám. Pili jsme šumivé lambrusco přímo z láhve a všechno okolo bylo dobré. Obklopovala mě samá vybraná společnost!




Tahle fotografie se mi líbí čím dál víc. Mohla by se jmenovat "Cestou do práce jsem si pobroukával tu moji". Stěžejní postavy fotografie je muž v saku napravo a muž v černé bundě a kalhotách nalevo od něj. Bůhví, co si oni myslí o společnosti. Muž v saku vypadá smířený se vším- jen stojí a pozoruje. Kdežto muž v černé bundě na někoho snad huláká? Ten si asi nenechá všechno líbit.
Tak snad vás společnost na fotografii neurazí.

Kladkostroj

16. září 2011 v 17:07 | Vojta z blogu uajiii |  UaGa- uajiii galerie
Mimo to za skříněmi existoval i mikrokosmos žmolků, pavoučích svleček a muších křidýlek. Poté, co do tohoto světa byl vpuštěn vzduch a světlo, veškeré struktury se rozkmitaly a rozletěly po místnosti.
-blog uajiii, 23. ledna 2011

Tohle je z mé osobní sbírky cucků. Pěstoval jsem si ho na okně dlouho. Mno, pěstoval... existovali jsme vedle sebe a nám oběma přítomnost toho druhého nevadila. Měl jsem ho mezi okny a vypadal velice fantasticky. Jako jsou vědeckofantastické povídky, v tomhle smyslu. Vtip byl v tom, že při zapnutém topení se celý tenhle kladkostroj z pavučin a pampeliškových semínek rozpohyboval teplým vzduchem a kymácel se ze strany na stranu. Ne že bych byl učarovaný špínou a pavučinami, ale představoval jsem si, že se z kladkostroje stalo kyvadlo, které odhalí zrádné srdce- jako v Edgaru Allanu Poeovi! Rozpohybuje se a svými vibracemi prozradí nějaký tajem (řekla by Helenka Součková, Freisteinová).
Sám kladkostroj byl velice důmyslně sestrojený- jeho srdce tvořilo pampeliškové semínko zachycené v pavučině, jehož fotografii přikládám. (Pro názornou představu.) Okolo něho se pak rozplývala pavučina snů na všechny strany a spojovala vnitřní a vnější okno pokoje. Nakonec jsem díky němu žádný tajem neobjevil, jaká škoda. Budu muset hledat indicie jinde.
(Anebo to velké tajemství byl sám kladkostroj- ne každý má totiž srdce z pampeliškového semínka. A jak je známo, pampeliškové chmýří se snadno rozfouká do všech stran. Jen u mě se celou tu dobu vznášelo obalené pavučinou na jednom místě takovou dobu.)



Kytarista, který začal své turné v Turíně a skončil v Linci.

3. září 2011 v 9:31 | Vojta z blogu uajiii |  UaGa- uajiii galerie
V Turíně, městě svatého plátna
Byla bílá nadýchaná oblaka
Podobná velehorám.
(A v tom městě jsem hrál.)

V Londýně, městě, kterému vládne královna,
Byla těžká oblaka.
Tehdy se z nich spustil déšť,
(Tak jsem dál šel.)

V Derry, kde je tráva zelená,
Byla jen sem tam nějaká oblaka.
Bylo jich jen pár
(jen tu a tam.)

Ve Spirit Lake, městě za velkou louží,
Jsem byl taky.
Viděl jsem tam ty nejhezčí mraky
(a slečny, pro které se muži láskou souží!)

V Jubě jedou za den jen tři vlaky.
Ale mraky se tu tvoří pořád-
-město leží na západním břehu
(A tak i tu hraju.)

V Tokyu, městě barevných světel,
Jsou mraky spojené
Ve
Velký
Dusivý
Příklopník
(Ale i tady hraju.)

V Pune, městě makaků,
Jistě uvidím nebe plné oblaků.
Budou plné deště.
(V období monzunů tu na kytaru zahraju.)

V Adaně, horské město řeky Sihůn objímá Taurus.
Zde budou mraky- kus jako kus- všechny stejné.
Řazeny za sebou.
(Před koncem zde na kytaru zahraju.)

V Linci, městě kavárenských ffflákačů,
Budou mraky boháčů (třpytivé, čisté, bílé),
Jako perličky,
Naposledy v Linci zahraju.