Leden 2012

Poslední myšlenky Che Guevary před jeho popravou v La Higueře

24. ledna 2012 v 13:06 | Vojta z blogu uajiii
Kdyby se mi chtělo tak, jak se mi nechce, říká se. A mně se chce tak děsně spát! Ráno jsem zkusil novou kávu- mletou arabiku s příchutí anglického karamelu. Kdybych si uvařil rovnou rozpustnou žbrundu, udělal bych lépe. Musím vydržet ještě aspoň tři čtvrtě hodiny a pak si ji uvařím. Ale jak pomalu to utíká! Zavřu oči na pět minut a když je otevřu, je na budíku o minutu víc. Čas je ta nejjednodušší věc, někde bylo psáno.
Čas je ta nejjednodušší věc, proto už tu sedím se šálkem žbrundy po mé pravé ruce. Tuhle jsem vytvořil fotografii s Che Guevarou. Jéžíšek mi mimo jiné nadělil nový fotoaparát Fuji (který se jmenuje podle jedné majestátní hory v Japonsku. Nejzručnější japonští malíři ji pak kreslili na zrnka rýže.), který mi už stihl nafotit materiál na tuhle a předešlou fotografii. Snad mi vydrží. Před ním jsem měl fotoaparát Olympus (který se buď jmenuje po hoře Olymp na Zemi, nebo na Marsu), který však nepřežil do té doby, kdy jsem si na něj chtěl koupit ochranné pouzdro. Asi jsem s ním do něčeho drcnul.
Snad mi Fuji vydrží celý život- pouzdro na něj totiž už mám- a jaké!



Thunderbolt

18. ledna 2012 v 10:23 | Vojta z blogu uajiii |  UaGa- uajiii galerie
Stopy na březích
Studená pěna na větvích
Myšlenky víří
A potloukají se okolo.

Vlny nepravidelně útočí
Vítr naráží do zádi lodi
Bouře, přijď,
A sedři z ní ty vilejše!
-Thunderbolt




Eskymáctví

4. ledna 2012 v 14:38 | Vojta z blogu uajiii |  UaGa- uajiii galerie
Včera večer, když světla z pouliční lampy rozehrála stínové divadlo po zdech pokoje, jsem přemýšlel o nesmrtelnosti chrousta. Povídal jsem si: Víš, co přináší Eskymákům štěstí?
Nevím, povídej.
Eskymákům prý nosí štěstí, když tři dny nosí ty samé ponožky. Ovšem je to jen taková povídačka.
Vtip je v tom, že nevím, jestli už mé ponožky na nohou nepřesluhují a nebudu mít tedy tolik štěstí, až nebudu vědět co s ním. I když štěstí není nikdy dost...
Eskymáci nenosí jedny a ty samé ponožky po celou dobu!
A proč ne, měli by štěstí celý život. Povídám si pro sebe.
To možná jo, ale smrděli by a nikdo si smradlavého Eskymáka do iglú brát nechce.
A tím skončily moje myšlenky o tom, jak bych byl šťastný, kdybych byl Eskymákem s jedním párem ponožek po celý život. Musím vymyslet propracovanější báchorku, jak Eskymák ke štěstí přišel.