Dneska jsem si udělal velmi fajnovou kávu- nechal jsem si v černém moku rozpustit figurku z vánočního stromečku. Roztála v kávě jako poslední rampouch ve slunečném dni, proto ji vypiju s grácií a elegancí. (Nezapomenu mít při upíjení malíček vzhůru jako správný aristokrat.) Tak mi jarní nadšení moc dlouho nevydrželo a zima na svá stará kolena nakonec dorazila i sem. A to mi začala růst i pejřka na zahradě, oj oj, i mšici jsem viděl na růži. Rampouchů ještě bude habaděj.
Slíbil jsem, že dopovím, jak to vlastně dopadlo s mým šálkem costy, který nešťastnou náhodou přepadl přes balkón, když jsem odháněl hejno ptáků rozličných tvarů a barev. V tu chvíli by se krve ve mně nedořezalo! Díky Bohu spadl do vánočního truhlíku plného chvojí dole na zemi! Jaké štěstí! Seběhl jsem v cuku letu dolů (takovou rychlostí, až se mi zatočila hlava), podíval se do truhlíku a... a hrnek nikde! Co teď. Chvilku jsem přemýšlel, jestli jsem blázen.
Blázni o sobě tvrdí, že nejsou blázni. Zdraví o sobě tvrdí, že jsou blázni, říká se. Je lákavé vybrat si být zdravým bláznem nebo bláznivým zdravým, ale v tu chvíli mě vytrhlo z mé hluboké filozofie lehké chvění dole na chodidlech.
Ano, použij eskymácké ponožky, vždyť ti ještě neuběhly tři dny, po které by měly přinášet štěstí!
Tak jsem nechal truhlík truhlíkem, filozofické myšlenky jsem nechal vsát se zpět do nevědomí a vrátil jsem se do domu. Neb lehké brnění dole na chodidlech nepřestávalo. Štěstí buď přijde, nebo ne, s tím se nic neudělá. Leda počkat na výsledek. V půlce dne jsem tedy otevřel skříňku s hrnky a co se nestalo. Vrátil se mi ve zdraví. Kdo ví jak... nakonec si myslím, že ho někdo přinesl do domu dřív, než jsem stihl seběhnout schody. V tom případě jsem je nesešel v takovém cuku letu, jak zde popisuji. (Možná jsem se mezitím zastavil u ledničky pro něco dobrého, co by mi dostatečně obalilo nervy. Možná se mi nezatočila hlava z rychlosti, kterou jsem seběhl schody, ale z vánočního cukroví, které jsem objevil.) Proto mi chvilku mohlo trvat, než jsem dorazil ven k truhlíku. Jen malou chvilku, vteřinku. Každopádně jsem rád, že jsem měl eskymácké štěstí.
Mami | 17. ledna 2012 v 18:41 | 
Ahoj! zabývám se ruční výrobou šperků a bižuterie. Podíváš se prosím na můj prodejní blog? Můžeš si cokoliv objednat za velmi příznivé ceny. Nebo třeba koupit krásný šper mamce k narozeninám, kámošce k svátku nebo přítelkyni jen pro potěšení. A prosím dej o těchto stránkách vědět všem svým známým. Děkuji moc.