8. února 2012 v 14:32 | Vojta z blogu uajiii
|
Nebe se na půl roku zatáhlo, aby přivítalo monzunové deště. Deštný prales na úpatí hory vyhnal ze svého zeleného srdce všechny dřevorubce mahagonových stromů, kteří se nyní vracejí do vesnice zpět ke svým rodinám. Jdou pomalu po cestě jeden za druhým a skrz bosé nohy jim čvachtá bláto. Zbylé stromy podél cesty poklidně naklání své větve nad jejich hlavy.
Mezitím se ženy v barevných sárí scházejí ve vesnickém chrámu. S sebou si nesou barevné květy ibišků a vonné tyčinky. Jdou pomalu se svými podmračenými obličeji ne nepodobnými oblakům na obloze. Chystají se poprosit boha deště, který je ztvárněn na portálu figurkou páva, aby deštivé období rychle přešlo a muži se tak mohli vrátit zpět do lesa kácet další mahagonové stromy. Dobře vědí, že bez mahagonového dřeva, které se dole po proudu řeky směňuje za peníze, není obživy.
Zatímco ženy zdobí portál květy a vonným dřevem, indický bůh deště klidně pozoruje celý shon v chrámu. Sleduje každý položený květ a čichá omamné vůně tyčinek. Z jeho roztažených křídel prší velké dešťové kapky a již si usmyslel, že letošní monzunový déšť potrvá tak dlouho, dokud se les na úpatí hory nebude znovu zelenat.
Z mahagonového dřeva má Venca Dg vyřezávaný karetní stolek.