Dnes se mi zdál zdál zvláštní sen. Zdálo se mi, že u nás na rybníku se konala nějaká zvláštní sláva. Celá obec byla nastoupená s důležitým výrazem na louce, oblečená ve vlněných svetrech a vestičkách. Slunce vysílalo na zem tučné oranžové paprsky světla, které okolní krajině pomalu prodlužovaly její stíny. Mohlo být buď brzy zjara nebo podzim, protože mezi povyrostlou trávou a uschlým rákosím se povalovaly hnědé lipové listy, ze kterých mnohdy zbývala už jen žilnatina. Na rybníku mohl být slabý škraloup ledu- pomalu neznatelný, ale přesto oddělující hlubinu od jejího nadhladinní.
Starosta stál nad výpustí rybníka a s jednou rukou v kapse kabátu slavnostně povídal: Celá vesnice se tu sešla, aby oslavila dnešní velký den. Podívejme se k východu do země lvů, jak také čekají, než slavnostně přestřihnu pásku! Protože k dnešnímu dni slavnostně představuji náš rybník, nyní vyčištěný od bahna a kalu! Jak se třpytí, taková blankytně modrá voda! Můžeme vidět až na dno- nic už nám nezůstane skryté. Ode dneška budeme vědět o každé malé mřence, ba co víc, malý potěr můžeme vykrmovat a až ztuční...
Podíval jsem se na hladinu, která vůbec nebyla průzračně modrá, ale tmavá. Ve vodě se vznášel vesmír malých částeček, který mezi sebou vířil a otáčel se podle vzorce, který znal jen on sám. V rákosině to zašustilo a rozbilo ledový škraloup hladiny. Je to nějaká ryba? Není to ryba, však to má pařátky... je to krokodýl a ne jeden! A co je to pod ním? Jak je možné, že se v našem rybníku objevila anakonda? Celá černá a tlustá. Krokodýlové neklidně přelézali jeden druhého, kdežto anakonda pod nimi se ani nepohnula. Viděl jsem jen její silné tělo, které se táhlo od jednoho břehu k druhému, avšak nikoli hlavu ani ocas. Odkud se tu objevili? Navíc v tak studené vodě nemohou ani přežít...
Krokodýlové se marně snažili vyplazit se po břehu mezi lidi, kteří stále obdivně poslouchali starostův projev. Neobratně přelézali jeden přes druhého, avšak po chvíli se celá skupinka svezla zpět do vody. Anakonda se začala pohybovat- pomalu a ladně své tělo bez začátku a konce zvedala nad hladinu. Vesničané lkali: Ale to není možné! Jak se to mohlo stát! Jak teď vykrmíme náš potěr! Lidé začali mezi sebou pobíhat a narážet do sebe. Jejich vlněné svetry a vesty se rozdíraly o ostré listy rákosu a lipového stromu. Anakonda se napnula nad rybníkem a v pozici černé duhy ztuhla. Já jsem si to myslel, že v tak studené vodě nemůže žít a musí celá prokřehnout, myslel jsem si.
A tak skončil můj sen. Celý mi připadal jako pumprlíkové divadlo- krokodýli neobratně se snažící dostat se na souš, vesničané motající se po louce a to celé zaštítěné mostem černé anakondy. Avšak připadalo mi, že vše je takové, jak má být, že je vše v pořádku. Protože každý plaz v z tak studené vody musí ztuhnout! To je základ- i sny se musí držet nějakých pravidel.
A to jsem si myslela, že se takové kravinné slátaniny zdávají jen mně.