Duben 2012

Poslední ideály Řecka drží v rukou múzy

25. dubna 2012 v 12:01 | Vojta z blogu uajiii |  UaGa- uajiii galerie
Na prastarém řeckém pahorku Chypré se sešly múzy. Jejich jména zněla: múza Kleió, múza dějepisectví, múza Melpomené, múza tragedie a v neposlední řadě Kalliopé, múza básnictví. Procházely se pod nafouklými temnými mraky uprostřed vavřínových polí těsně před tím, než rostliny stihly zezlátnout a ozdobit hlavu kdejakého vítěze. Mezi kořeny starých rostlin se nacházela spousta mořských schránek, které sem zavál vítr od Jónského moře. Tu si všimla bohyně tragédie schránky mořské ježovky. Vzala ji do rukou, aby si ji pečlivěji prohlédla. Schránka se ve své spodní části rozpadala a drolila, ale přesto Melpomené učarovala její krása. Usmyslila si, že si ji ponechá a bude o ni pečovat. Pečlivě si ji uschovala. V době, kdy Augiáš nechával po celé zemi znovu vystavět své chlévy, kdy Argonauté museli být znovu vysláni najít zlaté rouno, byly múzy jediné, které se postaraly o Řecko. Pečovaly o něj do té doby, dokud se Argonauté se svou lodí nevrátili z dlouhé výpravy zpět.




Nebezpečenství

17. dubna 2012 v 20:21 | Vojta z blogu uajiii |  drobnosti
Venku pomalu zapadá slunce, ale doopravdy pomalu. Dalo by se skoro i říct, že ještě ani nezapadá. Že se sice nachází už docela nízko, ale ještě kolem sebe nerozhazuje všechny ty působivé efekty ne nepodobné závěru westernového filmu: velké oranžové kolo v půli obzoru, barevné a odulé mraky... jen jezdec uhánějící do tmavé pouště by chyběl. Tady chybí snad vše, pouze slunce je rozžhavené do ruda. Asi se trénuje na letošní spalující léto.
Nu, třeba až dopíšu, už tu soumrak nastane. Anebo už bude rovnou tma, kdo ví. Stíny se prodlouží, krajina zčerná (podobné obrazy maloval jeden evropský malíř- proslavil se docela černou krajinou, která kontrastovala s barevnou oblohou západu. Ta přecházela od sytě oranžové přes modrou až do černočerné tmy. Bohužel má hlava je tak děravá, až si nevzpomenu na jeho jméno.) a venku se najednou roztrhne pytel s kdejakým nočním nebezpečenstvím.
Nebezpečenství světových rozměrů, které se po prvním paprsku světla rozpustí jako zbytek ledu na střeše. Všech osm pavoučích nohou bude bedlivě stát na pavučině, čekající na sebemenší vibraci rozechvívající síť. Staré prašivé kočky (se kterýma se letos snad roztrhl pytel) slezou ze svých pelechů na půdách a půjdou obhlížet svá teritoria. Nemotorní brouci a nervozní můry budou narážet do oken, dokud ho jednou nerozbijí a nepřilétnou ke svému vytouženému světlu v pokoji. Taková dramata! A ráno se po tom všem jen zapráší, jako kdyby se nikdy nic nestalo.



Malý pavouk na niti

10. dubna 2012 v 20:00 | Vojta z blogu uajiii |  UaGa- uajiii galerie
Starý žabák kouří tabák- po ránu má z toho chřapák.
Myšlení těžké jak kamení- jeho přecenění pramení
Ze chřapáckého skřehotání- díky němu mouchy odhání.

Malý pavouk na niti- rozhýbe se po síti.